Jsem…
… a raději bych někdy nebyl… vidět. A to především s foťákem.
Nejraději totiž splývám s dějem a hledám. Neobyčejné za obyčejným, nevšední za všedním, hluboké za zdánlivě běžným.
Miluju chvíle, kdy po pár hodinách na masopustu mě berou za svého, kdy po svatebním dni mám pocit, že znám svatebčany jako bych byl z rodiny nebo když se mi znovu lidé ozvou, že to tenkrát bylo fajn.
Miluju humor, přátele a portské… a rád to vidím v černobílé, nikoli však černobíle.